Živá a mrtvá voda – známe je z pohádek… Když hrdinovi useknou hlavu, je potřeba ho nejprve polít mrtvou vodou, aby hlava opět srostla s tělem. A když se poté polije i vodou živou, tak hrdina znovu ožije. Objev, který ještě za dob Sovětského svazu učinili pracovníci u vrtných věží ve stepích Uzbekistánu, přitom ukázal, že na onom pohádkovém mýtu je pravdy daleko víc, než byste čekali…
Naftaři totiž používali k chlazení vrtných souprav vodu s přebytkem záporných iontů. Zjistili, že chladí vrtné soupravy lépe než voda obyčejná. Do této vody ve velkých nádržích se pak někdy chodili i koupat, protože jiná k dispozici nebyla. Cítili se po těch koupelích natolik skvěle na těle i na duchu, nečekaně rychle se jim třeba hojily praskliny na kůži, o něž neměly při své práci nouzi, že to nemohlo ujít jejich pozornosti. Následný výzkum pak zjistil neuvěřitelný léčebný potenciál vody upravené elektrolýzou.
Elektrickým proudem lze totiž vodě dodat vlastnosti od silné kyselosti po silnou zásaditost, tzv. ji aktivovat a vyrobit buď vodu „mrtvou“ (kyselou) nebo „živou“ (zásaditou). Elektrolýza probíhá v nádobě, rozdělené polopropustnou přepážkou (ta oddělí anodovou část od katodové). V každé části musí být jedna nerezová elektroda, do níž se přivádí stejnosměrné napětí 220 voltů. Přepážka nebrání proudění elektrického proudu, brání však promísení obsahů obou částí. Záleží přitom na kvalitě přepážky, jak dlouho bude proces probíhat. Čím kvalitnější přepážka je (třeba sintrované sklo), tím menší je ohřev a doba elektrolýzy se prodlužuje. Při použití třeba celofánu či plátna je ohřev větší a doba kratší (10 až 15 minut); zde je také nutné vodu po vypnutí elektrického proudu okamžitě přelít do jiné nádoby.
Vodu nelze chápat jen jako chemickou látku složenou ze dvou molekul vodíku a jedné kyslíku. Stačí pod mikroskopem porovnat molekulu vody, do níž byl nejprve ponořen třeba květ narcisu, s molekulou vody, do níž jste předtím vložili květ růže. Každá bude jiná, jak ukázaly pokusy. Nebo zkuste vodě nadávat… Budete-li vodu zkoumat pod velkým zvětšením přes mikroskop, uvidíte soustavu krystalů. Jestliže jim pak začnete nadávat, začnou měnit tvar! Voda je zkrátka schopná přijmout konkrétní informaci. I svěcená voda, požehnaná knězem, nevyužívá nic jiného než právě tento princip. A my, ať věřící či nevěřící, reagujeme stejně – informace, obsažená ve vodě, se na nás přenáší, ať už v pozitivním či negativním smyslu.
Díky tomu a díky svým vlastnostem mají živá i mrtvá voda široké použití. Přestože se jedná o silný louh (pH až 11) u živé vody a kyselinu (pH až 2,5) u vody mrtvé, lze oběma například zcela bezpečně vypláchnout oči. Je vynikající třeba pro diabetiky, k léčbě bércových vředů, mrtvou vodou v některých zdravotnických zařízeních sterilizují nástroje…
Proč pít živou vodu? Poměr mezi kyselým a zásaditým prostředím v lidském organismu má zásadní vliv na životní pochody v našem těle. Standardní pH krve se pohybuje od 7,3 do 7,45 a tělo se vždy snaží udržovat jeho hodnotu v tomto rozmezí. Po požití kyselinotvorných potravin (obilí, maso, káva, alkohol, cukr…) proto využívá k jejich neutralizaci zásaditých látek, jež si bere z tkání. To vede ke slepování krvinek, postupným deformacím buněk a změnám ve tkáních, jež nazýváme nemocemi. Chronické překyselení pak vede ke vzniku mnoha degenerativních nemocí (dna, cukrovka, nemoci jater, ledvin, žlučníku, močové a ledvinové kameny, kornatění tepen, poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, vysoký tlak, astma, migrény, zácpa, nádorová onemocnění). Pití živé vody pak napomáhá k udržení žádoucího pH v těle. Je schopno eliminovat chyby špatné životosprávy a psychických ataků moderní doby. Živou vodu lze pít prakticky bez omezení.
