Osteoporóza – řídnutí kostní tkáně.

Než mohou být kyseliny vyloučeny z těla, musí být nejdříve neutralizovány za pomoci zásaditých látek. Není-li k dispozici dostatek zásad z potravin, musí tělo sáhnout do svých rezerv, především do kloubů, v nichž je vysoký obsah vápníku. Vápník hraje v organismu velmi důležitou roli. Reguluje činnost srdce, dráždivost svalů a nervů a srážlivost krve. Jeho největší zásobárnou je kosterní soustava, ovšem i tam má vlastní důležitou funkci, ačkoli zůstává zpočátku bez povšimnutí. Při každé maximální hodnotě kyselin, při níž se tělo dostane až na hranici svých rezerv, se vždy ztratí něco z kloubní tkáně, až nakonec dojde k osteoporóze.

Slovo „osteoporóza“ znamená „porézní“ neboli pórovité kosti a přesně tím vystihuje danou situaci.

Pálení žáhy.

Žaludek tvoří ve svých nástěnných buňkách velice silnou kyselinu solnou, potřebnou k zažívání, zatímco z kuchyňské soli, kyseliny uhličité a vody získává biochemickou reakcí kyselinu solnou a natriumbikarbonát. Ten se vstřebává do krve a je přijímán orgány, jako jsou játra, žlučník, slinivka břišní a tenké střevo, jež potřebují zásadité látky. Spotřebují-li tyto orgány více zásad, než je jich v těle k dispozici, žaludek musí „vyrobit“ víc natriumbikarbonátu. Zároveň však přitom vzniká nadměrné množství kyseliny solné a právě tu pak cítíme jako pálení žáhy.

Paradentóza.

Paradentóza patří mezi zátěže těla, kterým se dá celkem snadno vyhnout, neboť není vlastně nemocí, nýbrž jen důsledkem nějakého nedostatku v organismu. Pojivovou tkáň oslabuje sice především překyselení těla, ale také nedostatek vitaminu C, jenž se podílí na tvorbě kolagenu.

Pitím ionizované živé vody udržíte v těle acidobazickou rovnováhu, čímž můžete předejít vzniku ,,kyselých” nemocí. Ionizovanou živou vodu si můžete vyrobit pomocí ionizátoru Chanson z Vaší pitné kohoutkové nebo studniční vody.

Ve XXIII. díle si povíme o Plísňové infekci, Pohlavních orgánech, Polyartitidě a o Poruše potence .

Zdroj: literatura Pryč s kyselostí – Kurt Tepperwein