Čaj je jeden z nejrozšířenějších nápojů světa a podle mě i nápoj s obrovským kouzlem v rámci své přípravy a popíjení. Nenapadá mě totiž jiný nápoj, který se vyznačuje tolika specifiky jako je čaj. Každý čaj je totiž jedinečný svým druhem, původem, stylem přípravy, délkou přípravy, výběrem správného nádobí na přípravu a pití čaje, účelem pití, časem konzumace nebo i použitím doplňkových přísad (doslazení cukrem, medem, sirupy, dochucení citronem, kořením či zjemnění mlékem, smetanou atp.). Pokud jsou zachovány všechny doporučené postupy pro správnou přípravu jednotlivých čajů, z čaje přestává být pouze nápoj, ale je povznesen na statut rituálu a společenského či chuťového zážitku. Proto je pro mnoho lidí příprava a konzumace čaje okouzlujícím obřadem.

PŘÍPRAVA ČAJE V DOMÁCÍM PROSTŘEDÍ

Domácí příprava čajů si vyžaduje stejně velkou pozornost jako příprava čajů někde v čajovnách či při čajových obřadech. V domácích podmínkách se nejčastěji setkáme s přípravou sypaných čajů a to jak bylinných, ovocných, bílých, zelených, černých čajů, tak i rooibosů či kvetoucích čajů (jedná se o pravé čaje, ale i nepravé čaje, tzv. „nečaje“, protože nepochází přímo z čajovníku, ale z jiných rostlin). Obvykle si je připravíme do hrnečku či konvice, kdy čaj nasypeme do sítka, přes které přeléváme vodu a čaj necháme vylouhovat. Při domácí přípravě čaje je důležitých několik bodů:

• Anglie – je proslulá svým „čajem o páté“, kdy se popíjí černý čaj (nejběžněji Earl Grey nebo Darjeeling), slazený či neslazený a zjemněný mlékem či smetanou. Podává se obvykle v odpoledních hodinách a přikusují se k němu sušenky nebo drobné čajové pečivo.
• Indie – Indie je jedním z největších producentů čajů, proto popíjení čaje patří v Indii ke každodenní záležitosti bez speciálních rituálů. Indové si rádi připraví čaj s kořením – skořicí, kardamomem, anýzem, bílým pepřem, badyánem, hřebíčkem a dochucují ho i velkým množstvím cukru a mlékem.
• Čína – Čína se označuje za „kolébku čaje“ a i zde je čaj typickým nápojem. Nejčastěji se popíjí černý nebo zelený a obvykle bez přísad pro vychutnání si jeho originální chuti.
• Japonsko – v Japonsku je nejvíce oblíbený zelený čaj (sencha, bancha, genmaicha, gjokuro, hojicha…), který se běžně konzumuje také zcela bez přísad. My si v souvislosti s japonským čajem můžeme vybavit i namletý matcha čaj, ze kterého se dělá hustější nápoj, ale lze ho přidávat i do dezertů, zmrzlin a dalších nápojů.

Pokud chcete zažít čajové seance a rituály a ochutnat čaje z různých koutů světa pod příslibem kvalitních čajů a jejich správné přípravy, rozhodně zavítejte do čajoven, kterých je v České republice nespočet. Zde se setkáte nejen s velkým výběrem různých pravých čajů = zelené čaje, černé, bílé, žluté, polozelené – oolong čaje; ale i „nečajů“ = lapacho, rooibos, yerba mate, kvetoucí čaje, ovocné čaje… To nic ale nemění na tom, že „nečaje“ nejsou chuťově dobré, naopak, pro porovnání chutí vyzkoušejte jak čaje pravé, tak i ty druhy, které jako „čaj“ označujeme, ale o pravý čaj se ve skutečnosti nejedná.

Nejdůležitější je vždy ale správná příprava. Některé čaje Vám již obsluha čajovny přinese připravené v konvici a vy si pouze naléváte jednotlivé šálky. Jiné čaje jsou vícenálevové, kdy si čaj připravujete před každým novým šálkem sami. Obsluha často donese termosku s horkou vodou a vy si každý nálev připravíte. Tady je důležité hlídat čas – některé čaje potřebují pro svou dokonalou chuť například jen několik desítek vteřin, jiné pár minut. Čas louhování zde ale hraje zásadní roli. Rozdíl je také v přísadách k čaji – některé se pijí „čisté“ – neslazené, jiné se konzumují jedině slazené, do některých se přidávají krom cukru i různé sirupy, med, citron, mléko, smetana atp.

Když jsem poprvé zavítala do čajovny já, byla jsem okouzlená jak chutí čajů, tak i způsobem podávání a přípravy. Po tomto zážitku se Vám totiž zcela změní pohled na pití čaje i doma, najednou začnete vyhledávat obchody s kvalitními druhy čajů, začnete studovat správnou přípravu čajů a čaj vnímáte s jinou asociací než je ta obvyklá česká – pití černého čaje ze sáčku s medem a citronem ráno na snídani nebo v období viróz jako prostředek „léčby“.