V České republice bylo podle údajů z majetkové evidence v roce 2009 celkem 72 793 Km vodovodních řadů, z toho 2 853 km (3,9 %) bylo z jiného materiálu (mimo kov a plast).
Vzhledem k jeho stáří a odhadované délce životnosti (podle některých odhadů 20 až 30 let) je většina těchto řadů již za hranicí své životnosti, vyznačuje se vyšší poruchovostí a je obtížně opravitelná.

RIZIKA

Hovoříme-li o rizicích souvisejících se stářím azbestocementového potrubí pak vedle uvolňování vláken do vody je zmiňován také problém s vyluhováním hydroxidů což vede ke změně pH distribuované vody a zvýšenému usazování vodního kamene v potrubí a domovních instalacích.
Hlavní riziko je ale jiné a souvisí vedle koroze také s mechanickými vlastnostmi azbestocementového potrubí (a jejich spojů) především s jejich křehkostí. Tím rizikem jsou stále častější poruchy dožívajícího potrubí které ohrožují nezávadnost mikrobiologické kvality vody. Při prasklém potrubí dříve než dojde k opravě může dojít ke kontaminaci vody znečištěnou podzemní vodou a i veškeré práce na vodovodní síti které jsou spojeny se zásahem do vnitřku potrubí představují zvýšené riziko kontaminace vody a ohrožení její nezávadnosti především z hlediska mikrobiologického. V tom spočívá hlavní současné riziko azbestocementového potrubí pro kvalitu pitné vody nehledě k problémům s provedením samotné opravy.

Protože tento stav představuje zvýšené riziko mikrobiologické kontaminace distribuované vody při haváriích tohoto potrubí a na základě předběžné opatrnosti nelze pominout ani určité, byť asi velmi nízké, riziko z uvolňovaných azbestových vláken do vody, stejně jako riziko pro pracovníky provádějící opravy tohoto potrubí, je nepochybně do budoucna žádoucí jeho náhrada jinými vhodnějšími materiály.