Na konci května 2015 došlo v Praze – Dejvicích k poruše při zásobování pitnou vodou, která měla za následek největší známou tuzemskou epidemii z pitné vody za posledních více než 50 let (okolo 10 tisíc případů akutního gastrointestinálního onemocnění způsobeného zejména noroviry, ale v menší míře zřejmě i jinými viry, bakteriemi a možná i prvoky). K jiné norovirové epidemii, která mohla mít až tisíc případů, došlo v srpnu 2015 v Novém Boru – i zde se z dnešního pohledu jeví pitná voda jako nejpravděpodobnější příčina, protože voda v části města vykazovala v tu dobu známky masivního fekálního znečištění.
HAVÁRIE V DEJVICÍCH
Příslušné zásobní pásmo je zásobováno vodou z vodojemu, odkud vedou paralelně dva přívodní litinové řady o délce asi 1,1 km a průměru 500 mm, které se na pásmo napojují na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní. Starší řad je z roku 1925, mladší z roku 1960. Těsně před napojením na pásmo je mladší řad zaústěn do staršího řadu.
Na řadu z roku 1960 byla ve dnech 18. – 22. 5. 2015 prováděna plánovaná oprava, při které byl řad na třech místech přerušen a byly vyměněny některé ovládací prvky. Po dobu oprav (od pondělí 18. 5. do pátku 22. 5.) byl tento řad odstaven z provozu a pásmo bylo zásobováno pouze paralelním starším řadem. Jedním z míst opravy byla také stará výpust na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní, asi 10 metrů před zaústěním opravovaného řadu do druhého řadu. Toto místo potrubí je na celé trase situováno nejníže, protože poslední úsek (těch cca 10 m) ke druhému řadu již vede směrem vzhůru – proto také byla v tomto místě historicky situována výpust do kanalizace, která zde měla, podle dochovaných plánů, probíhat pod vodovodním řadem. Podle dokumentace měla být výpust zaústěna do nedaleké revizní šachty pod vozovkou v ulici Evropská. Plánovala se výměna šoupěte na výpusti. Po zahájení prací však byla zjištěna jiná skutečnost: vodovodní řad vedl v poněkud jiné trase a výpust nebyla zaústěna do šachty dále, ale hned vedle do klenby kanalizace. Toto řešení (zaústění výpusti přímo do klenby kanalizační stoky) je však dnes v rozporu s platnými technickými podmínkami. Podle provozovatele vodovodu (PVK) nebylo možné v čase vymezeném na opravu zvolit jiné technické řešení opravy, než jaké bylo realizováno: kompletní zrušení výpusti a její nahrazení hydrantem o průměru 80 mm s vrchním napojením na řad.
Protože během oprav nepršelo a zásahy do potrubí probíhaly podle provozovatele „čistě“, bylo po dokončení opravy ve čtvrtek 21. 5. v 10:55 přistoupeno k proplachování celého řadu pomocí nově instalovaného hydrantu na křižovatce ulic Evropská a Gymnasijní a vody, která byla na vodojemu Andělky mimořádně nachlorována na úroveň 0,3 mg/l. Opravený řad byl proplachován průtokem cca 8 l/s po dobu 24 hodin; za tuto dobu byl propláchnut asi 2,5 násobkem svého objemu. V pátek 22. 5. v 9:30 byl proplach ukončen, poté byly odebrány vzorky na orientační stanovení železa (výsledek byl v pořádku) a následně v 10:30 byl řad zprovozněn. Od této chvíle bylo celé pásmo znovu zásobováno oběma řady. Odpoledne 22. 5. byly z přilehlých budov odebrány dva vzorky vody na krácený rozbor a odeslány do laboratoře (nedělní odečet zjistil v obou vzorcích masivní fekální kontaminaci). V sobotu (23. 5.) večer vypukla epidemie.
Jak ukázala pozdější vnitřní prohlídka opraveného řadu kamerou a simulace havárie, kontaminace byla způsobena vzájemnou souhrou několika událostí, časově sahajících od roku 1960 po současnost:
- Použití nekvalitní litiny na řad budovaný v roce 1960. Nedokonalé zanesení přesného
průběhu a hloubky uložení řadu do dokumentace, kvůli kterému neměl provozovatel před zahájením opravy přesnou znalost o vedení řadu, jeho technickém provedení (výpust) a rizikových faktorech (nevhodné křížení s kanalizací). - Uložení kanalizačního řadu v oblasti křížení ulic Střešovická a U Laboratoře v rozporu s prostorovou normou (ČSN 736005 – prostorové uspořádání sítí technického vybavení), kdy se kanalizace nachází výše než vodovodní řad DN 500 mm z roku 1960 a může tak dojít ke kontaminaci podzemní vody odpadní vodou z kanalizace při jejím porušení.
- Prasklina ve vodovodním řadu z roku 1960, kterou vnikla kontaminovaná voda z podloží do řadu v době, kdy byl řad odstaven a vyprázdněn za účelem opravy armatur. Protože po výměně armatur bylo potrubí během dne opět průchozí, mohla v průběhu noci voda z praskliny volně téci potrubím k jeho dolnímu konci, kde výměna výpusti proběhla hned v úterý, a tam se akumulovat.
- Netěsnost přilehlé stokové sítě (kanalizace) v místě křížení ulic Střešovická a U Laboratoře; pravděpodobné poškození vlivem intenzivní stavební činnosti v okolí v posledních několika letech. Voda z kanalizace prosakovala podložím k prasklému řadu.
- Zvolené technické řešení opravy výpusti na dolním konci řadu v květnu 2015: nevyhovující výpust na křižovatce ulic Gymnasijní x Evropská nahrazena podzemním hydrantem DN 80 s uložením T kusu nahoru, situovaným cca 10 m od klapky, kde se opravovaný řad napojuje na paralelní přívodný řad. Toto řešení nedovolovalo účinný proplach celého řadu, protože za hydrantem zůstalo asi 10 m koncového úseku řadu se sklonem vzhůru.
- Způsob proplachu opraveného řadu: proplach skrze nový hydrant namísto zrušené výpusti neumožnil vypláchnout koncový úsek řadu mezi hydrantem a napojením na druhý řad. V tomto „slepém“ desetimetrovém úseku zůstal „špunt“ kontaminované vody (asi 3 m3), který se po zprovoznění řadu dostal do spotřebiště.
Již v týdnu, kdy probíhala plánovaná oprava na odstaveném řadu, začal provozovatel na vodojemu preventivně dochlorovávat, a to na povolené maximum 0,3 mg/l. Čili již 4 dny před kontaminací sítě bylo celé spotřebiště v daném pásmu zásobováno vodou s nejvyšším povoleným obsahem chloru. Stejně chlorovanou vodou pak byl 24 hodin (21. – 22. 5.) proplachován odstavený opravený řad. Po jeho zprovoznění, kdy se z jeho nepropláchnutého konce dostaly do sítě asi 3 m3 znečištěné vody, nedokázala ani voda chlorovaná na povolené maximum (0,3 mg/l) tuto mikrobiologickou kontaminaci zvládnout.
Je to pochopitelné, protože vnikne-li do vodovodního potrubí organicky znečištěná voda, volný chlor rychle reaguje s organickými látkami a nemá již kapacitu (a čas) usmrtit choroboplodné zárodky. I kdyby voda měla dvojnásobný obsah chloru, stejně by nemohla epidemii zabránit, možná by ji jen trochu zmírnila. Tento případ „pěkně“ ilustruje dávno známou, ale provozovateli tuzemských vodovodů stále si nedostatečně uvědomovanou skutečnost, že reziduum dezinfekčního prostředku v distribuované vodě nemůže ochránit vodu před externí sekundární kontaminací sítě. Dokázalo by si snad poradit s nepatrnou mikrobiologickou kontaminací, ale ta by musela být spojena s nízkým obsahem organických látek a muselo by k ní dojít dále od zásobovaných objektů, aby čas působení chloru byl aspoň v řádu hodin. Navíc i v těchto případech se může jednat o kontraproduktivní účinek, protože používané nízké dávky chloru dokáží (při dostatečně dlouhé době kontaktu) usmrtit bakterie Escherichia coli či koliformní bakterie, které používáme jako hlavní indikátory mikrobiologické nezávadnosti vody, ale nemusí již usmrtit viry (a už vůbec ne prvoky), které jsou rezistentnější. Nulové výsledky E. coli (enterokoků, koliformních bakterií) pak mohou dávat provozovateli vodovodu falešný obraz, že voda je v pořádku, a maskovat existující problém s „netěsností“ distribučního systému.
Když byla v neděli 24. 5. příčina epidemie (kontaminovaná pitná voda) rozpoznána, začal provozovatel intenzivně proplachovat síť v celém pásmu a zároveň se souhlasem hygienické stanice zvýšil dávku dochlorování na 1 mg/l (na odběrových místech ve spotřebišti byl v následujících dnech měřen obsah volného chloru v rozmezí 0,1 až 0,9 mg/l). To bylo pro sanaci sítě nezbytné, ale na druhou stranu to vedlo k tomu, že v následující dny lékařská pohotovost neošetřovala jen lidi se zažívacími potížemi, ale také malé děti s akutním podrážděním spojivek a dýchacích cest chlorovanou vodou při mytí.
Voda byla hygienickou stanicí znovu prohlášena za pitnou odpoledne 28. 5., od tohoto dne bylo již dávkování chloru na vodojemu sníženo na 0,5 – 0,6 mg/l, od 2. června pak na cca 0,4 mg/l. Důvodem byly hromadné stížnosti obyvatel na nepřijatelný pach a chuť vody, které ale přetrvávaly i po tomto opatření. Podle většiny ohlasů, které jsme do SZÚ dostali, nebyla voda pitná (z důvodů nepřijatelné senzoriky způsobené chlorem) ještě měsíc poté, co byla voda úředně prohlášena za pitnou. Voda měla v tu dobu také vyšší obsah vedlejších produktů dezinfekce.
Chcete si být jisti, že Vaše pitná voda bude 365 dní v roce kvalitní a zdravá?
Zavolejte nám na +420 241 950 430 nebo napište na info@zivavoda.cz a my pro Vás navrhneme ideální řešení.
