Acidobazická rovnováha je dynamická rovnováha mezi kyselými a zásaditými látkami uvnitř organismu, rovnováha mezi jejich tvorbou a vylučováním. Kyselost vnitřního prostředí musí být velmi přesně regulována.
Každý výkyv v acidobazické rovnováze, bez rozdílu jestli ve prospěch kyselin či zásad, představuje pro naše zdraví zátěž, která se neustále zvětšuje. Nakonec dochází až k organickým poruchám.
Kyselé látky způsobují v organismu tři různá poškození:
- Úbytek minerálních látek a s ním spojenou lámavost kostí a praskání cév, což vede k osteoporóze, infarktu a mozkové mrtvici.
- Uskladňování látek, jež by měly být vyloučeny.
- Ztrátu přirozené imunity proti běžným infekčním chorobám.
Současné stravovací návyky a moderní způsob života tuto rovnováhu ničí a vyžadují poté její následné vyrovnání. Neboť tělo musí přebytečné kyseliny neutralizovat vytvořením zásaditých spojení. To se však může podařit jen tehdy, bude-li mít k dispozici dostatečné množství zásad.
Jestliže se v pokročilém stádiu překyselení navíc vyčerpají i poslední zásoby zásaditých látek, organismus se pokusí umístit přebývající kyseliny do vaziva jako odpad. Tělo otéká, jelikož se snaží zředit jedovaté látky tím, že zadrží tekutiny. Tento proces vytváří vhodné podmínky pro další, stále se rozšiřující acidózu s následky, jako je např. plísňové onemocnění candidou albicans, jejíž jedovaté zplodiny látkové výměny poškozují játra a mozek.
Překyselení očividně poškozuje všechny orgány, cévy a systémy organismu a cílené odkyselování jeho stav opět zlepší – často až v překvapivé míře.
